Need for Speed: SHIFT - recenze-
Need for Speed: Shift - slavná závodní série začíná nanovo

Že by konečně Need for Speed, na které čekáme? Pravda, takhle jsme se na sérii dosud nebyli zvyklí dívat, ale návrat na okruhy k serióznímu, stále však arkádovému závodění á la Race Driver GRID by nemusel být vůbec špatný.
Žánr: závodníDatum vydání svět: 22.9.2009
Datum vydání v ČR: 18.9.2009

Zkrátka už nešlo o svěží arkádové poježdění, na které jsme byli zvyklí, nýbrž o těžkopádně sešitou hru, která ve skutečnosti příliš nebavila. Přestože se mluvilo o tom, že si série dá přinejmenším pauzu, pokud vůbec nezanikne, nakonec z toho nic není. Nové značky se EA neosvědčily, a tak hledá vzpruhu u těch zavedených, byť chřadnoucích.
Takže i letos na podzim můžeme očekávat nové Need for Speed. Důležité je ono slůvko nové. Nepůjde totiž jen o nový podtitul a starou hratelnost. EA snad definitivně pochopilo, že pokračovat ve vytčené linii se rovná tichému zabíjení oslíčka otřes se. A tak Shift neznamená jen změnu do českého překladu, ale doufejme i změnu v celé sérii.
Je třeba říct, že o změnách se hovořilo i v případě Undercover. A nakonec z toho nic nebylo. Tohle ale vypadá o poznání ambiciózněji. Leccos značí už angažování nového vývojářského studia. To se jmenuje Slightly Mad Studios, které jste až dosud mohli znát jako Blimey Games. Ano, to jsou ti závodničtí borci, co se odtrhli od renomované firmy SimBin.
Do vedení projektu byl jmenován jistý Patrick Soderlund. Kromě toho, že je to sympaťák, má ještě jednu zvláštnost. Je to opravdový závodník. Jeho profesionální kariéra trvá pět let, přičemž jezdí především čtyřiadvacetihodinovky a osmihodinovky. Takže ví, co dělá, když se snaží přinést na obrazovky autentický pocit z jízdy.
V podstatě vše, co autoři chtějí, je to, aby se hráč cítil jako za volantem skutečného bouráku. I proto připravují pohled z kokpitu vozu se vší parádou, co k tomu patří. Míra detailu palubní desky je maximální. Najdete tu navigaci, ale i nejrůznější tlačítka. To vše je pochopitelně vymodelováno na základě skutečných kokpitů.
Při bližším prozkoumání navíc zjistíte, že budíky jako tachometr, otáčkoměr či měřič oleje v motoru ukazují reálné hodnoty! Závodníkův sen začíná přesně od těchto detailů, to nám můžete věřit.
Tím to ale nekončí. I taková drobnost (v počítačových hrách), jako je řazení, tu je vyvedena naprosto přesně. Nejenže doslova cítíte motor pracovat (i díky adekvátním zvukovým efektům). Při přeřazení totiž pilot levou nohou použije spojku, položí ruku na řadící páku a hodí tam ten správný kvalt. Když brzdí, vidíte pravou nohu přemisťovat se a stiskávat patřičný pedál.
Zanedbatelná není ani snaha autorů převést na hráče aspoň něco z přetížení, které působí na piloty. Jistě, je to přinejlepším polovičaté, ale i efektní pohyby kamery podle toho, zda brzdíte, zrychlujete či zatáčíte, přispívají k požitku z jízdy. Kamera tu v podstatě supluje pilotovu hlavu. Za tohle tvůrcům patří naše poklona.
Když se na cílové rovince Nürburgringu rozjedete třistakilometrovou rychlostí, vězte, že na kochání se okolím, ale ani pohyby jezdce náladu mít nebudete. V takových rychlostech se rozostří vidění. Přijdou tedy motion blur efekty, a to jak do kokpitu, tak na trať, z níž ostře vidíte jen malý výsek.
Když o tom tak čtete, jistě vás napadne, co si v Slightly Mad Studios připravili na bouračky. Pravděpodobně nebudete zklamáni. Samozřejmě, chtějí, aby si je hráč pořádně „užil“. To znamená chaotické třesení kamery, nějakou dobu zcela rozostřené vidění a teprve po několika sekundách se vše zase uklidní.
Need for Speed: Undercover - slavná závodní série se vybourala |
Pomalu se sami sebe začínáme ptát, zda obrovská obliba závodní série Need for Speed má reálné opodstatnění. Poslední díly totiž skutečně nebyly kdovíjak herně atraktivní – a stejně se prodávaly jako po másle. Hra přináší vše, co bylo prověřeno již v předchozích letech, což na jednu stranu není nic špatného, vždyť vítězná sestava se přece nemění, ale na stranu druhou je zřejmé, že zdejší „jedenáctka“ má už svá nejlepší léta dávno za sebou, a tak se Undercover stává jedním z nejhorších, respektive nejnudnějších dílů celé série, pokud ne přímo tím nejhorším. |
Ano, chápete dobře – jde tady o uvědomění si vlastního těla za volantem, respektive té virtuální schránky, kterou ovládáte. Můžete si to představit tak, že kontrolujete řidiče, nikoliv přímo auto a právě přes něj na vás přicházejí nejrůznější pocity. Při bouračce se tak může stát, že chvíli nic neuslyšíte – jen tlukot svého srdce.
Need for Speed se v Shiftu vzdává všech těch fiktivních měst, krásných, ale pro hru zbytečných slečinek, zběsile natuněných aut, která se však chovala až podezřele podobně a nezáživně. Shift vás vrátí zpět na dráhu. Čekají vás jak skutečné, tak vymyšlené okruhy, ať už umělé či v městské zástavbě.
Můžete se těšit na propracovanou umělou inteligenci, která pojede prostě maximálně agresivně. Měla by být tím agresivnější, čím urputněji se budete snažit; třeba hlídat svou pozici. Už na startu se strhne drsný boj o ideální závodní stopu a první zatáčky budou kritické. Přesně tak to chceme!
Konečně nás čeká také nový grafický engine. A tentokrát „nový engine“ neznamená skutečnost, že se noc zamění za den. Shift vypadá skutečně úplně jinak než předchozí díly. Připravte se ale na to, že tenhle engine pořádně vyšťaví váš počítač. Využije až osm procesorových jader. Zato se ale můžete těšit nejen na skvělou podívanou, ale i parádní fyzikální a jízdní model, propočítávající spoustu detailů.
Nakonec by to mohlo vypadat, že se nám tu rodí simulace pod značkou Need for Speed. To je samozřejmě nesmysl. Šéfové EA nespadli z višně ani nepřijeli do USA na babetě, takže vědí, co masy hráčů chtějí.
A pomohl jim to ukázat loňský Race Driver GRID od Codemasters. Když s ním porovnali svůj Undercover, museli dojít k závěru, že jsou pár generací pozadu. Ve všem. Tudíž se to rozhodli napravit. Ne, Shift nebude simulace. Bude to smysluplná arkáda, v níž si užijete skvělý závodní požitek. Tedy, měla by být…